NINPU SHINOBI

Boje s Číňany a národy z jihu Socha krále Ly Thai To v HanojiOsídlení mezolitickými a neolitickými kulturami Hoa Binh a Bac Son na území dnešního Vietnamu sahá do 10. tisíciletí př. n. l. První historicky doložené státní útvary (Au Lac a Nam Viet) pocházejí ze 3. století před naším letopočtem, v té době se tu nacházela rovněž bronzová kultura Dong Son. V 1. století n. l. dobyla Čína Rudou deltu Mekongu a postupně svůj vliv rozšiřovala – nejen ve Vietnamu, ale i v sousedních zemích. Jih Vietnamu byl ovšem pod vlivem Indie, o čemž svědčí především království Funan a Champa. Čína Vietnam podstatně ovlivnila – především co se týče práva, správy, vzdělání a literatury; spíše než u venkovského obyvatelstva měl čínský element váhu u vysoce postavených Vietnamců. Čínská nadvláda skončila až v roce 938, kdy legendární vojevůdce Ngo Quyen zvítězil u řeky Bach Dang nad čínskou armádou. Následovalo skoro 900 let nezávislosti, která však byla neustále ohrožována nájezdy Číňanů. Aby si uchoval svou nezávislost, musel Vietnam nakonec přistoupit na jakýsi vazalský vztah k Číně, kdy svému mocnému sousedovi každoročně odváděl tučné dávky. Přesto se jim postupně podařilo rozšířit své panství směrem na jih – až k deltě řeky Mekong (v boji s Čampy a Khméry). Na období nezávislosti se pohlíží jako na etapu kulturního a hospodářského rozkvětu. Rozšíření země stát oslabilo, protože docházelo k vnitřním mocenským soubojům mezi aristokraty. Na konci 18. století dokázali zemi sjednotit rolníci – ovšem pouze na krátko, protože nebyli schopni obrovskou moc udržet. Vlády nad celým územím se ujal rod Nguyen, který si jako sídelní město vybral Hué. Válka s francouzskými kolonialisty Ani Vietnam se ale nedokázal ubránit příchodu kolonialistů. Od poloviny 19. století se o Vietnam pokoušela Francie, roku 1884 bylo její úsilí přivedeno ke zdárnému konci – Francie převzala správu nad celým vietnamským územím. Následné koloniální období ukončila až druhá světová válka, během níž byl Vietnam okupován Japonskem. Po válce se jako jedinou životaschopnou mocenskou silou stala komunistická strana v čele s Ho Či Minem. Na podzim roku 1945 byla v Hanoji vyhlášena nezávislost Vietnamu, ale již za několik měsíců se do země vrátili Francouzi. To si samozřejmě Vietnamci nenechali líbit, a tak se začala dlouhá válka, která skončila až bitvou u Điện Biên Phủ roku 1954, z níž Francie odešla jako poražená. Ještě téhož roku byla uzavřena mírová dohoda v Ženevě, v jejímž důsledku byl Vietnam rozdělen na dvě části: sever ovládaný komunisty a jih pod vládou Ngo Dinh Diema (s podporou USA). Americko - vietnamská válka Tunely Cu ChiJenže mezi severem a jihem záhy vypukla ozbrojený konflikt, kterého se účastnily i velmoci studené války – na straně jihu USA, severu pomáhal Sovětský svaz a Čína. Pro USA to nebyla válka dobyvačná, snažili se zabránit šíření komunismu v bývalé Indočíně. Zpočátku působili Američané jako poradci, ale postupně se jejich počet ve Vietnamu zvyšoval (až na 500 000); USA oficiálně vstoupili do ozbrojeného konfliktu se severem po incidentu v Tonkinském zálivu. Válka byla vleklá a obtížná, kromě řádných jednotek severu dělali Američanům starosti jihovietnamští partyzáni – Viet Cong (prodloužená ruka severovietnamských komunistů). Američané používali ve Vietnamu velké množství toxických defoliantů, které měli usnadnit přehled o pohybu partyzánů a jejich zásobovacích jednotek v džungli. Ovšem následky zamoření toxickými látkami si nesou lidé (a s nimi samozřejmě vše živé) až dodnes. Zvrat ve vietnamské válce představovala operace TET – v lednu 1968 obklíčili pravidelná severovietnamská armáda a Viet Cong základnu USMC a SF v Khe Sanh, jenže to byl pouze zastírací manévr. Skutečná operace přišla až o několik dní později, kdy severovietnamská armáda a Viet Cong zaútočili na většinu důležitých měst na jihu (sever doufal ve vyprovokování protivládního a protiamerického povstání, k němuž ovšem nedošlo). Do dvou týdnů se podařilo všechny útoky odvrátit, nejdéle se bojovalo v Saigonu a Hué. Nicméně operace TET byla příčinou stahování amerického vojska z Vietnamu – vláda USA již nechtěla investovat do „nekonečné války“ s velkým počtem padlých a raněných – to vše s nejistým koncem. V lednu 1973 byla podepsána Pařížská dohoda o ukončení války, ale ve Vietnamu se bojovalo dál, pouze bez účasti USA a dalších spojenců. Boje skončily až v dubnu 1975, kdy si komunisté Jižní Vietnam konečně podrobili. Dnešní Vietnam Vietnamská armáda poté svedla vítězné boje s Číňany o sporná pohraniční území, Vietnam pak plynule navázal válkou s Kambodžou, již ukončila až dohoda z roku 1989. V 90. letech (po pádech světových komunistických opor) přistoupil Vietnam k hospodářským a ekonomickým reformám, započala se ekonomická integrace, obnovil se diplomatický styk s USA. Přestože Vietnamu někteří prorokují budoucnost „asijského tygra“, je v zemi zatím celá řada závažných problémů – od korupce a nedokonalou legislativu přes nízkou efektivitu výroby až po plýtvání přírodními zdroji či špatné hospodaření státních podniků. Vietnam se dosud řadí mezi rozvojové země, existuje tu mnoho oblastí s nízkou životní úrovní, vláda se však snaží (nejen) s tímto problémem bojovat.